Prejdi na obsah

Hiking.sk Zavrieť

Prihlás sa do svojho konta
alebo sa zaregistruj

Túra Vycházka po chatách Kysuckých Beskyd

Titulek jsem zvolil úmyslně provokativní, vždyť v Kysúckých Beskydech není v provozu jediná horská chata, nepočítaje bufety a hotely v areálu Snowparadise Vełká Rača. Vlastně jsou to hory dost pusté, stejně jako sousední Beskydy Oravské – minimální turistická infrastruktura, značených tras málo, jen zřídka udržované, nekonečné plochy čistě hospodářsky využívaného lesa. Ovšem Kysúcké a Oravské Beskydy = Beskid Żywiecki, kde polská strana hor nabízí úplně jiný obraz – hustá síť značek, horské louky stále spásané stády ovcí, množství příjemných míst k zastavení a v neposlední řadě možnosti ke stravování a noclehu přímo na hřebeni – ideální krajina k výletům s malými dětmi.

Vzdialenosť
13 km
Prevýšenie
+661 m stúpanie, -661 m klesanie
Náročnosť
mierna, 2. stupeň z 5-dielnej Hiking stupnice
Čas
1 deň
Obdobie
jar – 30.05.2019
Pohoria
Poľsko: Kysucké Beskydy (Beskid Żywiecki)
Trasa
Voda
bacówka na Rycerzowej, schronisko na Przegibku
Doprava
Rycerka (vlak, bus, parkovanie v doline Rycerki)
SHOCart mapy
» č.1077 Kysucké Beskydy, Kysuc (1:50.000)

Trasa

Rycerki – Młada Hora – Wielka Rycerzowa – Przełęcz Przegibek – Rycerki

Ze Slovenska lze autem dojet k nástupnímu místu na okruh – štěrkovému plácku před značkou zákaz vjezdu na konci osady Rycerki - buď po nové dálnici přes Skalité nebo přes malý hraniční přechod nad oravskou Novotí.

Naložil jsem si syna do nosiče a vyrazili jsme strmým stoupáním k lazovské osadě Młada Hora – ano, Hora, nikoli polská Góra, alespoň se to tak všude uvádí. Možná by se šlo autem dostat i sem, cesta směrem od Ujsoly vypadá v reálu o dost lépe než na satelitní mapě, tipuji ale zákaz vjezdu. Osada dnes patří zřejmě hlavně chalupářům. Všude se toulají ovce, Kiko hlásí z nosiče "bojim" u každé druhé z nich. Chata Chyz u Bac je od roku 2011 zavřená. Stoupáme dál, po červené směrem na Małou Rycerzowou. Převážně lesem, občas se otevře výhled směrem na velký ocelový kříž na Bendoszce Wielke. Přestože týdny pršelo a v místech probíhá nějaká těžba, chodník je stále výborně schůdný a značený, to platí pro celou dnešní trasu.

Přecházíme kolem vrcholu Małé Rycerzowé a odkrývá se nám krásný výhled na Halu Rycerzowou, do dálky pak směrem na Rozsutec, Tatry, Babí horu, ze salaše pod námi stoupají obláčky dýmu. Po chvíli vidíme i chatu Bacówka PTTK na Rycerzowej a na opačnou stranu přes údolí Przegibek, který nás čeká později. Sestupujeme k chatě na dolní okraj louky. Kolem ní je poměrně živo, ulevilo se mi, jsem rád, když věci fungují. Přece jen, tyhle bacówky jsou typickým produktem dob minulých - sedmdesátých a osmdesátých let, kdy polský stát masivně podporoval domácí turistiku a kdy víceméně typizovaných bacówek PTTK vyrostlo v pohraničních horách celá řada (bacówka je jinak koliba, letní příbytek bači, tu architektura těchto budov opravdu nepřipomíná, ale zase na horských loukách jako koliby typicky stojí, tak snad proto byl zvoleno toto pojmenování odlišující je od klasických schronisek), navíc Slezské a Žywiecké Beskydy už přiznejme si nejsou výhradním rekreačním zázemím Hornoslezské průmyslové aglomerace jako za Giereka a místy je to znát.

[ Tipy na túry a aktuality z hôr môžeš sledovať aj na našom FacebookuInstagrame ]

Zkrátka a dobře, místo nebylo rozhodně opuštěné nebo zpustlé, byť (a díky za to) interiér chaty byl původní, od hraček v dětském koutku, přes malované mapy oblasti na stěnách, po nabídku jídel. Bigos nás nezklamal. Racuzski (víceméně lívance) z sosem borówkowym mě také zlákaly, protože se jednalo o „specjalność bacówki“ a taky jsem doufal, že zdrobnělé racuzski budou tak nějak menší, jemnější oproti častěji vídané položce jídelních lístků racuchy, no jako ty naše lívance, které jsem si představil a dostal na ně chuť, ale když oni v Polsku zřejmě neznají lívanečník, to těsto prostě hází do oleje a vznikají obří suché kynuté hroudy… a já tak nerad nechávám nedojedeno.

Zatíženi racuzskami pokračujeme na hraniční Wielkou Rycerzowou (Rycierovu horu), míjíme torzo starého lyžařského vleku, užíváme si poslední výhledy na Slovensko, hraniční hřeben je zalesněný, ještěže se ale slovenské lesy masivně těží, občas nějaký ten průsek potěší. Průchodnost trasy zatím nejhorší, ale i s nosičem a zrovna spícím dítětem v něm lehce zvládnutelná, spadlé kmeny přeřezané, případně vyšlapaná obcházka, navíc vrchy Majów (Morgy) a Przegibek (Priehybok, někde označovaný jako Bania) značka milosrdně traverzuje.

Přicházíme k další lazovské osadě Przegibek ve stejnojmenném sedle. Usedlosti jsou malebné, v úctyhodné výšce 990 m n. m., výhled na masiv Rače pěkný. Na konci osady nás čeká už nikoli chyz ani bacówka, ale regulérní schronisko s historií – Schronisko PTTK na Przegibku. Racuzsky jsou stále dost cítit, dáváme si jen sok. Turistů a cykloturistů je na chatě ještě víc, kříž na Bendoszce je očividně dost navštěvovaný, nám se ale už nahoru nechce. Sestupujeme po zelené k autu, nejprve rozsáhlou holosečí, ale značka je překvapivě vedena převážně po příjemné pěšině mimo cesty pro lesní techniku a postupně opět mizí v lese a zanedlouho jsme v cíli.

Vycházka byla svou náročností přiměřená živému nákladu v batohu. Rád jsem doplnil další střípek do poznávání rozsáhlého pásma polských Beskyd a túru mohu jedině doporučit.

Fotogaléria k článku

Najnovšie